OCHOTNÍCI V NECHANICÍCH
Přesné datum, kdy v Nechanicích vzniklo ochotnické divadlo, není přesně známo. Snad v roce 1843 byla založena „Jednota divadelních ochotníků“, nechanických studentů pod vedením jejich profesorů hradeckého gymnázia J. Chmely a V. K. Klicpery. První písemnou zmínkou byla noticka v časopise Květy v roce 1845 a druhou přinesl časopis Lumír v roce 1860.
Zlatou éru nechanické ochotnické divadlo zažívá pod režijním vedením dr. J. Štolby, kdy se zde hrály všechny jeho hry. Ve Vodním družstvu si zahrál hlavní roli sám Štolba. V Nechanicích jako hosté vystupovali i pražští umělci, např. Otýlie Sklenářová (1873) a slavný Jindřich Mošna. Po Štolbově odchodu z Nechanic nastal v divadelní činnosti útlum.
V roce 1896 vzniká nová „Jednota divadelních ochotníků Kolár“, která působí až do vypuknutí války. Po válce se hrály úspěšně komedie, dramata, ale nechaničtí ochotníci si troufli i na operety. V létě se hrálo rovněž v přírodě před altánem v Bažantnici, například hra Paní Mariánka matka pluku.
Po další vynucené odmlce v době protektorátu se v roce 1946 v Nechanicích konal slavnostní akt - sjezd Klicperova divadelního okrsku.
Hostinec Hůrka, kde se divadelní představení hrála, byl v letech 1947 - 1950 přestavěn na kulturní dům. Tady Kolár zahájil Drdovou pohádkou Hrátky s čertem. Nastává třetí úspěšné, ale bohužel poslední významné období ochotníků v Nechanicích. Spolek vedl zapálený neúnavný divadelník Josef Ondráček. V roce 1950 nastudoval 3 hry! Z mnoha premiér vybíráme například Noc na Karlštejně a Zapadlí vlastenci (1956), Lesní panna (1957), Vodní družstvo (1958) nebo Babička (1962). Mimořádný úspěch měla Jitřní paní, kterou soubor nastudoval v roce 1964 ke 120. výročí založení spolku. Ochotníci byli vyhodnoceni jako nejlepší v okrese. V roce 1964 v Našich furiantech hostoval Jaroslav Vojta. Poslední hrou této krásné éry byla komedie Lakomec (1966) v hlavní roli s národním umělcem Stanislavem Neumannem.
Pak následovala dlouhá doba temna pro nechanické ochotnické divadlo. Sem tam se světélkem naděje v podobě dětského muzikálu Jedničky má papoušek a pohádkou O Čertíku Belínkovi. Nechanické ochotnické dospělácké divadlo usnulo jako Šípková Růženka a čekalo na pohádkového prince, které by ho živou vodou probudil, jak ve své knize Nechanice, ze které je výše uvedená část čerpána, píše pan Václav Pražák.
Usnulo a spalo dlouhých, předlouhých 48 let. Vrátit do Nechanic ochotnické divadlo byla cesta velmi dlouhá a nelehká. Když už byli herci, chyběl režisér, kterého ne a ne najít.
A pak se to najednou povedlo. Nepřijel žádný princ, získali jsme snad jen trošku té zázračné živé vody v podobě splněného přání. Dne 1. března 2012 se Nechanice dočkaly svého souboru, který vznikl pod Odborem kultury MěÚ Nechanice. Slečna Zuzana Kramářová přijala nabídku na režii a 10 nadšenců se pustilo do boje s textem, pamětí i trémou, s vytvářením scény, sháněním kostýmů, rekvizit, hudby a zvuků. Následovaly stovky hodin tvrdé práce, ale i velké legrace. Skvělou posilou byla 11. členka - vizážistka. A to vše proto, aby 9. 12. 2012, protože „…sliby se maj plnit o Vánocích“, mohli předvést vyprodanému kulturnímu domu svoji premiéru komedie z prostředí plastické chirurgie „Uděláte mně to znova?“. Potlesk a smích diváků, záplava květinových darů a hlavně závěrečný potlesk vstoje byly pro nás největší odměnou.
A tak se o své místo v historii nechanických ochotníků zasloužil NOS - Nechanický ochotnický spolek.